Komentář Koalice soukromých lékařů k jednání a k "dohodě o opatřeních..."

Pokračování „krizového jednání“ o českém zdravotnictví po 27. květnu.


          V týdnu následujícím po jednání v Kramářově vile se měli jeho účastníci dohodnout na „nějakém kompromisu“, který by mohli premiérovi předložit jako společný návrh.
          V úterý 31. května uspořádala Koalice soukromých lékařů tiskovou konferenci, na které jsem informoval o průběhu jednání v Kramářově vile a s ostatními zástupci Koalice jsme varovali před dalším neřešením problému deficitu českého zdravotnictví. Týž den jsem se zúčastnil jednání v sídle ČLK, kam jsem byl pozván jako zástupce Sdružení praktických lékařů a ujištěn dr. Rathem, že „Koalice soukromých lékařů nebyla zvána“. Tam z diskuse pro mě jasně vyplynulo, že je snaha právě jen o nějaký kompromis, který dovolí udržování deficitního systému a najde alespoň minimální zdroje pro navýšení platů lékařů. Apeloval jsem na tolikrát deklarovanou radikalitu komory a požadoval jsem, aby případné nátlakové akce lékařů byly zaměřeny na systémové změny, které by znamenaly ukončení zadlužování systému. Tlak na vládu, aby přiznala jeho neudržitelnost a omezila rozsah hrazené péče nebo pro ni zajistila další trvalé finanční zdroje, zřetelně nebyl prioritou přítomných. Po ukončení úterního jednání nebyla na světě žádná dohoda, jen bylo jasné, že komora nebude požadovat revizi seznamu výkonů a jeho změnu na ceník s oddělením reálných režijních nákladů a ceny práce a že za přijatelné považuje odložené vydání současného sazebníku s nově dohodnutými výkony a s navýšenými indexy s platností až od 1.1.2006. K žádnému dalšímu jednání jsem ze strany ČLK a MZ přizván nebyl.
        Situaci jsem konzultoval se zástupci pojišťoven, ale tam nešlo o žádný pokus o dohodu, jen o získání informací o jednáních pojišťoven s asociacemi nemocnic a s MZ. Ve čtvrtek 2.června jsem obdržel návrh řešení od VZP a její ekonomickou analýzu. Tento návrh nebyl později vůbec projednáván.

       Další jednání s premiérem bylo svoláno na 3.června do Strakovy akademie. Hned po premiérově úvodu přednesla paní ministryně návrh dohody, který byl sepsán na MZ při jednání s ČLK, LOK, zástupci nemocnic i pojišťoven. Návrh byl představen jako přijatelný kompromis „všech zúčastněných“. Dovolil jsem si tedy opět být na obtíž a upozornil jsem na to, že jsem za Koalici o žádném takovém návrhu nejednal a že ho ani teď nemám k dispozici. Premiér tedy dal pokyn „ať mi ho dají“ a následně zjistil, že text, který má sám na stole, není shodný s tím textem, který prezentuje ministryně jako dohodu. Kdyby nešlo o tak významnou věc, považoval bych následující scény za nesmírně humorné. Slyšet premiéra, jak posílá ministryni pro nepřipravenost k jednání za dveře, nebývá běžnou součástí důležitých jednání.
        Paní ministryně také už od 3. června 2005 ví, že soukromí lékaři dost dobře nemohou být členy odborů a že tedy pozvání odborářů k jednání automaticky nezahrnuje pozvání soukromých lékařů. Nicméně předložený návrh byl projednán, doplněn a upraven. (Text podepsané dohody je přiložen níže.)  

        Součástí návrhu bylo opět zavedení zdravotních knížek s termínem od 1.9.2005, proti čemuž jsem protestoval, protože již ten termín sám prozrazuje, že v návrhu jde jednoznačně o knížky „papírové“, se kterými se ambulantní lékaři těžko mohou smířit minimálně pro jejich administrativní náročnost a silně přežitou technologii. Upozornění VZP, že na elektronickém přenosu dat pacientů VZP pracuje a připravuje se jeho zavedení, vzal premiér jako reálný příslib a pověřil ministryni, aby koordinovala přípravu zavedení elektronických zdravotních knížek od 1. září 2005 a tím jednání o tomto bodu uzavřel. To je dle mého názoru pro ministryni hodně nezáviděníhodný úkol. Kromě toho má ministryně Emmerová ještě za úkol řídit další jednání o jiných úsporách v systému, například o úsporách za léky.

         O vydání sazebníku bylo rozhodnuto tak, že budou navýšeny mzdové indexy a vyjde doplněný o nově dohodnuté výkony s platností od 1.1.2006. Podmínkou jeho vydání již není komorou dříve navrhované administrativní omezení objemu poskytované péče ale naopak garance zachování jejího objemu.
         Dále jsme upřesnili jednoznačné vyjádření o proporcionalitě nárůstu příjmů do všech segmentů.

        Na naléhání odborů je v dohodě i příslib navýšení mzdových tarifů pro lékaře-zaměstnance od 1.září 2005 o 8 procent. Konkrétní ujednání o nárůstu platů lékařů bude záviset na výsledcích jednání odborů s vedením nemocnic. Prostor pro nějaké navýšení je dán pouze nárůstem příjmu nemocnic  a jejich vnitřními úsporami.
Součástí dohody je i příslib navýšení platby za státní pojištěnce. Ten ale není přesně vyčíslen, pouze bylo v návrhu uvedeno určité rozmezí, takže můžeme předpokládat, že státní platba stoupne alespoň právě o minimální částku tohoto rozmezí, tedy ještě o 1,3 miliardy Kč. Byl vysloven příslib, že nikdo z účastníků dohody nebude podnikat kroky, které by systém dále prodražily a zadlužily. (Až později vyšlo najevo, že ministryně Emmerová den před tím podepsala novou vyhlášku o úhradě léků, která podle analýzy pojišťoven další výrazné zadlužení přináší.)  

       Jak lze dosaženou dohodu hodnotit? Byly dojednány podmínky pro to, aby v nejbližší době nedošlo k porušení sociálního smíru ve zdravotnictví. Dohoda má svá pozitiva v tom, že systém alespoň na krátkou dobu stabilizuje, umožní další chod zdravotnictví a definuje, že bude alespoň minimální nárůst objemu financi rozdělen mezi segmenty proporcionálně.  (Těším se na další oddlužování.  Nemocnice stát oddlužovat umí, ale soukromá zařízení ještě neoddlužoval a v duchu této dohody by je měl současně s případným oddlužením nemocnic oddlužit také!) Do systému bude přisypáno trochu peněz, ale protože opět nebude zavedena žádná ekonomická regulace spotřeby na straně pacientů, zůstane dále deficitním a zadluží se znovu. Periody zadlužování a krizí se nápadně zkracují, každé další nouzové doplnění peněz bez nápravy systému zmizí za kratší a kratší dobu.  Samotná interpretace výsledku jednání bude problematická a domoci se důsledného dodržení všech článků dohody bude těžký úkol.

       Zvýšení příspěvku za státní pojištěnce je jen skromnou záplatou, protože ani zdaleka nepokrývá deficit v platbách za státní pojištěnce, který od roku 1993 významně roste. (V roce 1993 stát platil za své pojištěnce 28,5% z celkového příjmu zdravotního pojištění, v loňském roce, kdy je státních pojištěnců dík stárnutí populace podstatně více, byl podíl platby za ně již jen na úrovni 21% !!!. Stát tedy spoléhá na solidaritu systému a sám sobě poskytuje zcela nemravné úlevy.)
        Z hlediska stabilizace současného systému je ale dosažená dohoda přijatelným provizoriem.


Z pozice hlavních aktérů jednání vše vypadá dobře:

Premiér může být spokojen, protože má dohodu, která mu slibuje v rezortu zdravotnictví sociální smír, který snad vydrží do konce funkčního období této vlády a do voleb – tedy má o problém méně.

Ministryně může být spokojena, protože dosažená dohoda momentálně snižuje ohrožení jejího postavení a stejně jako premiéra ji zbavuje nutnosti udělat tolik potřebné systémové změny včetně nepopulárních kroků vůči občanům-voličům, což před blížícími se volbami má nemalý význam.

Prezident ČLK se může chlubit ohromným úspěchem a obhajovat svoji pozici na dalším sjezdu komory alespoň u těch, kterým se mu podaří namluvit, že dosažená dohoda je nějakým průlomem v jednáních a vrcholným úspěchem.

Vedení LOK zase přinese svým členům příslib navýšení platů.


Závěr: Rozvrzaná kára jede dál a jako štafetový kolík bude horký brambor českého zdravotnictví předán další vládě. Kolikrát ještě?


MUDr. Jan Jelínek
mluvčí Koalice soukromých lékařů