Z dílny našich zákonodárců...

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna
2005
IV. volební období
___________________________________________________________


Návrh

poslanců Jozefa Kubinyiho, Evy Novákové, Josefa Janečka, Vladimíra Říhy, Taťány Fischerové, Svatopluka Karáska, Lucie Talmanové a Miloše Patery

na vydání

zákona o právu občana na informace o kvalitě péče ve zdravotnických zařízeních

ZÁKON
ze dne

.... 2005
o právu občana na informace o kvalitě péče ve zdravotnických zařízeních




Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

§ 1
Občané mají právo na informace o kvalitě péče, poskytované ve zdravotnických zařízeních.
§ 2
Zdravotní pojišťovny zveřejňují informace o zdravotnických zařízeních v rozsahu potřebném pro sledování kvality a ceny poskytované zdravotní péče.
§ 3
Rozsah, obsah a formu zveřejnění těchto informací stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou.
§ 4
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2006.



-----------------------------------------------------------------------------

Důvodová zpráva

Obecná část

Cílem návrhu je umožnit občanům realizaci jejich existujících práv, zejména práva na informovanou volbu zdravotnického zařízení (zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů) a politického práva na informace o činnosti veřejných institucí (zejména Listina základních práv a svobod čl. 17, Úmluva o lidských právech a biomedicíně, zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím).

V českém zdravotnickém systému občan zpravidla nezískává péči za přímou úhradu, ale prostřednictvím zdravotních pojišťoven. Občané však nejsou pouhými destinatáři bezplatně přidělované zdravotní péče. Zdravotní pojišťovny sice fondy sdružují a používají je k nakupování péče od poskytovatelů, avšak zdrojem prostředků v těchto fondech jsou povinné platby občanů. Občan, který péči platí i čerpá, má proto právo kontrolovat racionální využívání těchto fondů. Ve vztahu ke zdravotnickým zařízením má občan při rozhodování o poskytované péči postavení jedné ze stran dvoustranného právního vztahu, nadané všemi právy a povinnostmi, nikoliv pouhého objektu péče. Aby bylo ve vztahu mezi občanem a zdravotnickým zařízením dosaženo rovnosti, je třeba předcházet informační asymetrii, která činí postavení nemocného slabším (podobné informační asymetrii je třeba předcházet též ve vztahu mezi pojištěncem a zdravotní pojišťovnou). Právo občana na informace o kvalitě poskytovaných služeb je v tomto ohledu speciálním případem obecného práva spotřebitele na informace o nabízených službách.

Návrh zakládá právo občana na informace o kvalitě a efektivitě poskytovatelů zdravotní péče. Z hlediska politického práva na informace umožňuje občanu kontrolu, jak zdravotní pojišťovny jako správci veřejných fondů nakládají se svěřenými prostředky. Pojišťovny mají povinnost prokazatelně zajišťovat pro občana na základě rovné dostupnosti co nejefektivnější péči; této povinnosti odpovídá právo každého občana přesvědčit se, zda pojišťovna obstarává zdravotní péči jen od nejkvalitnějších a zároveň nejlevnějších poskytovatelů a zda je tato péče dostupná i v jeho individuálním případě.

Návrh dále konkretizuje práva občana jako strany závazkového právního vztahu mezi ním a zdravotnickým zařízením, jehož předmětem je poskytování zdravotní péče. Vzhledem k právu volby zdravotnického zařízení občan rozhoduje o tom, kterému poskytovateli zdravotní péče svěří péči o své zdraví. Aby toto rozhodnutí bylo racionální a nikoliv náhodné, je třeba, aby byl občan dostatečně informován o léčebné úspěšnosti, množství komplikací a odborné úrovni péče poskytované ve zdravotnických zařízeních, mezi nimiž volí.

Navrhovaný zákon nemá žádné přímé dopady do státního rozpočtu, ani do rozpočtů krajů ani do rozpočtu žádné obce.

Návrh není v rozporu s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ani s ústavním pořádkem České republiky. Návrh není rovněž v rozporu s právem Evropských společenství. Legislativa Evropských společenství ponechává takovouto právní úpravu v plné působnosti národní normotvorbě.


Zvláštní část

K § 1
Navržený text obsahuje právo na volbu poskytovatele zdravotní péče. Je nezbytné, aby ten, komu právo volby svědčí, měl též přístup k objektivním informacím, na jejichž základě může mezi poskytovateli racionálně volit. Návrh výslovně zmiňuje právo občana znát informace o kvalitě zdravotnických zařízení, čímž umožňuje občanu výše uvedené právo volby zdravotnického zařízení uskutečnit v praxi.

K § 2
Návrh popisuje mechanismus realizace práva zakotveného v ustanovení § 1. Úkol sledovat kvalitu a cenu zdravotní péče vyplývá zdravotním pojišťovnám již z platné právní úpravy. Návrh vychází z toho, že zdravotní pojišťovny plní roli prostředníka mezi svými klienty - plátci zdravotního pojištění a zdravotnickými zařízeními - poskytovateli zdravotní péče; povinnosti pojišťoven se neomezují na pouhý výběr pojistného a jeho přesun na účty zdravotnických zařízení, ale obsahují povinnost efektivního hospodaření se svěřenými prostředky a hájení zájmů klientů. Nově se proto zdravotním pojišťovnám ukládá informovat občany o kvalitě zdravotnických zařízení a ceně péče. To má za cíl jednak umožnit veřejnosti kontrolu nad řádnou činností zdravotních pojišťoven, zejména v oblasti smluvní a úhradové, jednak zprostředkovat občanům informace potřebné pro volbu zdravotnického zařízení.

Zdravotními pojišťovnami se rozumí jak Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, tak tzv. zaměstnanecké pojišťovny. V systému veřejného zdravotního pojištění vyplývá povinnost platit pojistné ze zákona, zdravotní fondy lze tedy považovat za fondy veřejné. Mezi principy demokratické veřejné správy patří právo občanů kontrolovat využití veřejných fondů.

Ústavní soud v rozsudku III. ÚS 671/02 rozhodl, že VZP ČR je "veřejnou institucí hospodařící s veřejnými prostředky" ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, je proto povinna zveřejňovat veškeré informace o své činnosti, což zahrnuje též údaje o využívání svěřených prostředků. Tento rozsudek však nedopadá na zaměstnanecké pojišťovny, které sice hospodaří s veřejnými prostředky, avšak vzhledem k mechanismu svého zřízení nejsou veřejnými institucemi ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. Zákon jim tedy neukládá informační povinnost ohledně veřejných prostředků, které spravují. Návrh tento nedostatek překonává tím, že povinnost informovat o kvalitě a ceně zdravotní péče ukládá všem pojišťovnám.

Návrh předpokládá, že zveřejňované informace mají charakter statistických dat, nebude se proto jednat o osobní údaje ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, neboť konkrétní pacienti nebudou podle těchto dat identifikovatelní.

Návrh ukládá zdravotním pojišťovnám informace o kvalitě a ceně zveřejňovat. Nejedná se tedy o poskytování na žádost, u které by podle zákona o svobodném přístupu k informacím mohl povinný subjekt žádat o náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s vyhledáním a poskytnutím informací. Tato částka by mohla být u celorepublikových statistik vysoká a bránit tak některým zájemcům v přístupu k informacím. Navrženým řešením je proto zveřejňování z úřední povinnosti na náklady pojišťovny, nezávislé na existenci podnětu, nejlépe prostřednictvím Internetu.

Návrh předpokládá zveřejňování informací o zdravotnických zařízeních. Jedná se o státní i nestátní zdravotnická zařízení. Do zveřejňovaných statistik budou kromě klasických lůžkových zařízení zahrnuti též ostatní poskytovatelé zdravotní péče, včetně ambulantních specialistů, praktických lékařů atd., byť se u různých druhů poskytovatelů bude patrně lišit struktura povinně zveřejňovaných informací, popsaná v prováděcí vyhlášce. Je patrné, že zdravotní pojišťovny budou moci poskytovat informace pouze o smluvních zdravotnických zařízeních. Pokud jde o zdravotnická zařízení poskytující péči mimo rámec veřejného pojištění, je dohoda o ceně a poskytnutí informací o kvalitě služeb věcí smluvní volnosti, přičemž zájmy klientů jsou zde chráněny obecnými ustanoveními soukromého práva.

Návrh předpokládá zveřejňování informací v rozsahu potřebném pro sledování kvality a ceny poskytované zdravotní péče. Jedná se o směrnici pro výběr sledovaných statistických údajů, které Ministerstvo zdravotnictví zahrne do prováděcí vyhlášky podle věty třetí. Rozsah, obsah a forma povinně zveřejňovaných údajů podle této vyhlášky musí být dostatečný k naplnění účelu, kterým je sledování kvality a ceny poskytované zdravotní péče.

K § 3
Návrhu vyjadřuje zákonné zmocnění opravňující ministerstvo k vydání prováděcí vyhlášky. Předpokládá se úzká spolupráce ministerstva s odbornými společnostmi při vymezení okruhu informací, indikujících kvalitu poskytované péče. Tyto údaje se budou pochopitelně lišit podle jednotlivých medicínských specializací. Mezi zveřejňované informace budou patřit také identifikační údaje zdravotnických zařízení včetně adresy, struktura úhrad poskytnutých pojišťovnou, jakož i další údaje. Při sledování indikátorů kvality a ceny péče poskytované v jednotlivých zdravotnických zařízeních bude brán zřetel na skutečnou výpovědní hodnotu zveřejňovaných informací, z nichž by měla být patrna též reálná dostupnost péče pro občany.

K § 4
Ustanovení stanoví datum účinnosti navrhovaného zákona. S ohledem na skutečnost, že zdravotním pojišťovnám se návrhem ukládá nová povinnost, tj. zveřejňování informací o zdravotnických zařízeních, a že i Ministerstvo zdravotnictví se zmocňuje k vydání nové příslušné vyhlášky, ponechává se dostatečně dlouhá doba od vydání zákona a začátku jeho účinnosti na to, aby všechny dotčené subjekty měly čas se na svoje nové úkoly připravit.

Jozef Kubinyi v.r.
Eva Nováková v.r.
Josef Janeček v.r.
Vladimír Říha v.r.
Taťána Fischerová v.r.
Svatopluk Karásek v.r.
Lucie Talmanová v.r.
Miloš Patera v.r.